Hubnutí se někdy tváří jako jednoduchá rovnice: míň jíst, víc se hýbat. Jenže co když se po prvním úspěchu váha začne tiše vracet – a vy máte pocit, že ste zase na ačátku? Možná i vy znáte ten kolotoč diet, odříkání a následné lamentace „jak se to mohlo stát“. A také si možná říkáte: jsem navždy odsouzen k tomu mít nadváhu. Čtěte náš článek a zjistíte, že nejste.

Obsah článku:
Zní vám to povědomě? Několik týdnů (někdy i měsíců) držíte režim, váha jde dolů, okolí si všimne změny a vy si konečně oddechnete. Jenže pak přijde období, kdy už nechcete počítat každé sousto, jste unavení z hladu nebo vás semele práce a stres. A najednou… ručička na váze začne zase stoupat. Nejdřív pomalu, pak rychleji. A v hlavě se ozve ta nepříjemná věta: „Zase jsem to nezvládl/a.“
Tady je důležitá zpráva: jojo efekt není důkaz, že máte slabou vůli. Jojo efekt je často velmi předvídatelná reakce těla na příliš velkou a/nebo příliš rychlou restrikci, případně na nedostatečně stabilní (správné) návyky.
Jinými slovy: Vaše tělo se vás snaží chránit – ne sabotovat. A právě proto má smysl pochopit, proč jojo efekt vzniká a proč se jojo efekt při hubnutí objevuje tak často – hlavně po „rychlých“ dietách, po ketogenním režimu, ale někdy také po vysazení léků na hubnutí, jako jsou Mounjaro, Ozempic, Saxenda nebo Mysimba.
V tomhle článku si krok za krokem vysvětlíme, co je jojo efekt, proč se váha po dietách vrací, jak do toho mluví hormony, svaly, stres i spánek – a taky jak přemýšlet o farmakologické léčbě, aby se z hubnutí nestal nekonečný kolotoč. Na konci najdete praktické strategie, které dávají smysl v reálném životě.
Laicky řečeno jde o situaci, kdy člověk zhubne, ale po ukončení diety nebo režimu se hmotnost vrátí zpět – často i s s„bonusem“ navíc.
Medicínsky se jojo efekt popisuje jako cyklické střídání úbytku a nárůstu hmotnosti v čase. A právě tenhle opakovaný cyklus může být vyčerpávající, fyzicky i psychicky.
Lidé často na otázku „co je to jojo efekt“ čekají jednoduchou odpověď typu „přejídání po dietě“. Jenže realita bývá složitější. Po dietě se totiž nemění jen číslo na váze. Mění se také:
Proto se jojo efekt po hubnutí tak rád opakuje: tělo si pamatuje období „nedostatku“ a po návratu k běžnému jídlu se snaží dohnat ztráty a zajistit se do budoucna.
Jojo efekt se může objevit po různých scénářích. Typicky po tzv. crash dietách, po extrémním omezení energie, po dietách založených na přísných zákazech, ale i po režimech, které fungují krátkodobě (protože jsou „udržitelné“ jen chvíli).
Část lidí řeší jojo efekt také po farmakologické podpoře hubnutí, resp. jojo efekt po Mounjaro nebo Ozempicu. Je však dobré vědět, že princip jojo efektu zůstává podobný: pokud po skončení intenzivní fáze chybí stabilizační fáze na podkladu nových, zdravých návyků, tělo se často vrací k původnímu nastavení.
Po zhubnutí se tělo dostává do tzv. „stavu snížené hmotnosti“ (weight-reduced state). V tomto období se organismus aktivně snaží bránit dalšímu snižování hmotnosti a usiluje o návrat k původní, vyšší hmotnosti. Nejde o chybu těla, ale o jeho přirozený obranný mechanismus. A zapojuje se do něj hned několik systémů současně.

Když zhubnete, mění se hormonální regulace hladu a sytosti. A tyto změny směřují k tomu, aby tělo ztracenou energii znovu získalo.
(Busetto et al., 2021; Melby et al., 2017; Sumithran & Proietto, 2013).
Mozkové centrum regulace hladu – hypothalamus – tyto signály vyhodnocuje a reaguje zvýšením chuti k jídlu a citlivosti na „odměnové“ potraviny.
Současně dochází ke snížení energetického výdeje. Vzniká tak tzv. „energetická mezera“ (energy gap) – situace, kdy si tělo žádá více energie, než skutečně potřebuje (Fouesnard et al., 2025; Contreras et al., 2019).
To je důvod, proč může být po zhubnutí hlad intenzivnější a sytost zdánlivě nedosažitelná.
|
Dalším mechanismem je tzv. metabolická adaptace. Po zhubnutí klesá klidový energetický výdej více, než by odpovídalo nové, nižší hmotnosti. Tento jev se označuje jako adaptivní termogeneze (Busetto et al., 2021).
Zjednodušeně řečeno: tělo se stává úspornějším.
Navíc se zvyšuje efektivita kosterních svalů – svaly dokážou vykonat stejnou práci s menší spotřebou energie (Aronne et al., 2021). Denní energetická potřeba je tedy po zhubnutí nižší, než mnozí očekávají.
Stravovací návyky, které byly při vyšší váze „v rovnováze“, se po redukci hmotnosti mohou stát energetickým nadbytkem. A právě to může vysvětlovat návrat váhy bez pocitu, že člověk jí výrazně více než dříve.
Tuková tkáň není jen pasivní zásobárna energie. Je metabolicky aktivní. Výzkumy naznačují, že si může vytvořit tzv. „obezogenní paměť“, která podporuje opětovné ukládání tuku – někdy dokonce rychleji, než byl původně ztracen (Van Baak & Mariman, 2023; Schofield et al., 2016).
Studie na zvířatech ukazují, že předchozí obezita může zanechat přetrvávající zánětlivé změny v tukové tkáni i v mozkových centrech regulujících chuť k jídlu. Při opětovném kontaktu s energeticky bohatou stravou to může vést k:
(Schofield et al., 2016; Van Baak & Mariman, 2025).
To pomáhá vysvětlit, proč může být druhý nebo třetí pokus o hubnutí náročnější než první.
Hubnutí i následné opakované výkyvy hmotnosti mohou měnit složení střevního mikrobiomu. V experimentálních studiích na myších se ukázalo, že přenos mikrobiomu po cyklování hmotnosti může způsobit rychlejší návrat váhy a nižší energetický výdej (Fouesnard et al., 2025; Thaiss et al., 2016).
Opakované střídání restrikce a následné konzumace velmi chutných potravin může zároveň zesilovat hedonické (odměnové) jedení, epizody přejídání a změny genové exprese v mozkových centrech odměny (Fouesnard et al., 2025; Schofield et al., 2016).
To znamená, že jojo efekt může postupně ovlivnit nejen tělesnou hmotnost, ale i vztah k jídlu.
Zároveň ale platí, že ne každé hubnutí a přibírání probíhá za stejných podmínek. Některé studie na zvířatech, zejména při kombinaci:
ukazují rychlejší návrat hmotnosti, zvýšenou chuť k jídlu, zhoršenou toleranci glukózy a rozvoj ztučnění jater po cyklování (Brownell et al., 1986; Bernecker et al., 2025).
Modelové a teoretické práce také naznačují, že největší riziko nadměrného ukládání tuku při opětovném přibírání mohou mít:
(Jacquet et al., 2020; Miles-Chan & Isacco, 2020).

Jojo efekt je běžnější, než by si většina lidí přála. A je to proto, že mnoho redukčních strategií počítá jen s fází hubnutí, ale už ne s fází udržení. Přitom právě udržení je ta klíčová část.
Řada lidí zvládne zhubnout, ale méně lidí má jasný plán, co dělat potom – jak postupně zvyšovat příjem, jak hlídat signály hladu a sytosti, jak upravit pohyb a jak pracovat se stresem a spánkem.
Riziko jojo efektu roste s počtem opakovaných diet. Čím častěji tělo prožije drastickou restrikci, tím častěji se může „naučit“, že se vyplatí šetřit energií a po návratu k běžnému režimu rychle doplňovat zásoby. To neznamená, že jste „odsouzeni“ k věčnému přibírání. Znamená to, že je potřeba přestat hrát hru na rychlá řešení a začít stavět strategii, která počítá s realitou: s pracovními týdny, rodinou, sociálním životem, únavou i výkyvy motivace.
Pojem crash dieta označuje extrémní a velmi omezující stravovací režim, jehož hlavním cílem je dosáhnout co největšího úbytku hmotnosti v co nejkratším možném čase. Ananasová dieta, detoxy, dieta s tukožroutskou polévkou… Tyto diety často slibují rychlé výsledky, kterých se obvykle snaží docílit drastickým omezením – a tedy drastickým snížením příjmu kalorií.
A často výsledek opravdu přinesou – na začátku. Jenže rychlý výsledek mívá vysokou cenu. Když je režim postavený na zákazu, extrémně nízkém příjmu nebo na tom, že „to vydržím měsíc a pak už bude klid“, velmi často chybí plán udržení. Po skončení přísného režimu se člověk vrátí k původnímu stylu stravování, někdy i s pocitem „teď si to zasloužím“. A tělo, které bylo v úsporném režimu, přidá k návratu váhy ještě rychlé doplňování zásob.
Důležité je říct nahlas, že crash diety často cílí na lidi, kteří už jsou unavení. Na lidi, kteří si přejí rychlou úlevu od nepohodlí ve vlastním těle. A právě proto je tak snadné jim uvěřit. Jenže dlouhodobě se jojo efekt často stane důsledkem toho, že dieta nebyla navržená jako životní styl, ale jako krátký projekt.
Keto dieta může být účinná. Přeci jen, pokud se dostanete do kalorického deficitu, bude fungovat jakákoliv dieta. Pro část lidí je navíc právě keto dieta výhodná tím, že může snížit chuť k jídlu a zjednodušit výběr potravin.
Jenže i tady platí, že dlouhodobý úspěch nezávisí jen na tom, co unguje v prvních týdnech, ale na tom, co se stane potom. Opravdu se chcete do konce života vzdát veškerých příloh?
Často se lidé po skončení diety vrátí k zařazení sacharidů zpět do jídelníčku, a váha najednou začne stoupat. Proč? Protože po návratu sacharidů může dojít k rychlejšímu nárůstu hmotnosti – část je voda a glykogen, část může být tuk, pokud se vrátí i staré návyky a nadbytek energie.
Keto dieta sama o sobě nemusí automaticky znamenat jojo efekt. Riziko se zvyšuje tehdy, když je keto režim:
Pokud se člověk po keto dietě vrátí k původnímu jídelníčku a ještě k tomu v období, kdy tělo šetří energii, jojo efekt může přijít rychle.
Rychlé hubnutí není vždy špatně, ale často signalizuje velký deficit, ztrátu svalů a psychickou únavu. Pro prevenci jojo efektu je klíčové něco jiného: co se stane po dosažení cíle. Pokud je „cíl“ jen číslo na váze a pak konec, je to jako doběhnout maraton bez pití a pak se divit, že se zhroutíte. Fáze po dietě je kritická, ale hodně lidí ji podcení.
Často slýcháme: „Já vím, jak zhubnout. Já nevím, jak si to udržet.“ To je přesná definice problému, který jojo efekt vytváří. A dobrá zpráva je, že udržení se dá naučit. Jen to chce plán, ne improvizaci.
Léky na hubnutí (například některé léky ovlivňující chuť k jídlu nebo hormony spojené s regulací příjmu) mohou být pro vybrané pacienty důležitou podporou. Je ale fér říct: léky nejsou „zázračná oprava metabolismu“. Ve většině případů pomáhají vytvořit podmínky, ve kterých se lépe drží režim – například sníží hlad, zlepší kontrolu chuti nebo ovlivní sytost. To může být obrovská úleva, zejména pro lidi, kteří dlouhodobě bojují s neustálým hladem.
Jojo efekt po dietě nebo po vysazení léčby může nastat tehdy, když se po skončení intenzivní fáze nezmění návyky, prostředí a strategie udržení. Pokud byl hlavní „motor“ změny jen farmakologický efekt (například nižší apetit) a po jeho oslabení se člověk vrátí do původního režimu, váha začne růst. Proto se tolik hledá „jojo efekt mounjaro“ nebo „jojo efekt ozempic“: lidé se přirozeně bojí, že po vysazení se všechno vrátí.

Důležité je nastavit očekávání. Léčba může být součástí komplexního plánu, ale ideálně je to období, kdy se zároveň učíte nový způsob stravování, nové porce, nový rytmus, nové strategie pro stres a spánek. Pak se riziko jojo efektu snižuje.
Praktická lékařka MUDr. Jana Kupka, MBA, MHA z MOJE AMBULANCE k tomu říká: „Léky mohou pomoci nastartovat změnu, ale udržení váhy stojí na každodenních krocích. Největší rozdíl dělá to, jestli během léčby budujete udržitelné návyky, nebo jen spoléháte na podpůrné účinky léčby.“
Důležitá je také bezpečnost: léky na hubnutí mají své indikace, kontraindikace a je potřeba je řešit s lékařem. Pokud uvažujete o léčbě nebo ji už užíváte, je ideální využít období léčby k tomu, aby se změna ukotvila.
Upřímná odpověď zní: je to individuální. U někoho se váha začne vracet během několika týdnů po ukončení diety, u jiného až po několika měsících. Záleží na tom:
Může začít klesat spontánní aktivita – ani si nevšimnete, že se méně hýbete. A pokud se zároveň vrátí vyšší příjem energie, váha začne růst.
V některých případech lidé přibírají i při pocitu, že „nejí tolik“. To může souviset s tím, že jste během dietního období zmenšily porce a po skončení režimu se porce nenápadně zvětšily – ale tělo se zároveň stále chová úsporně.
Největší chyba je čekat, až se jojo efekt plně rozjede. Čím dřív zachytíte první známky, tím snadněji nastavíte stabilizaci: jemně upravíte příjem, posílíte bílkoviny, vrátíte pohyb a začnete řešit spánek a stres. Jojo efekt není „náhlý trest“, ale proces, který se dá řídit.
Udržitelná redukce obvykle vypadá méně „sexy“ než sliby z internetu – často jde o pomalejší tempo. Smyslem není trápit se, ale vytvořit kalorický deficit, který není tak velký, aby vás fyzicky i psychicky semlel.
Jako orientační rámec se často uvádí deficit okolo 10–20 % energetického příjmu. Proč? Protože při příliš velkém deficitu roste riziko únavy, přejídání, ztráty svalů a také riziko jojo efektu, protože tělo začne šetřit a vaše vůle se dřív nebo později vyčerpá.
Klíčovou roli hrají bílkoviny, protože pomáhají udržet svalovou hmotu a podporují sytost. Důležitá je i vláknina z celozrnných potravin, protože zvyšuje objem jídla a pomáhá stabilizovat hlad.
|
Zároveň platí, že extrémy bývají rizikové. Pokud si zakážete celé skupiny potravin a vnitřně počítáte dny do chvíle, kdy „to skončí“, pravděpodobnost jojo efektu roste. Udržitelný jídelníček není o dokonalosti, ale o opakovatelnosti. Máte v něm prostor na běžný život, na rodinné večeře, na dovolenou i na období, kdy jste méně výkonní. A právě to je prevence jojo efektu při hubnutí.
Při redukci váhy se také snadno zapomíná na pitný režim – přitom i mírná dehydratace může zhoršovat pocit hladu a zpomalovat metabolismus.
Pohyb by měl být nástroj, ne trest za jídlo. Pro prevenci jojo efektu je velmi užitečné kombinovat vytrvalostní aktivitu s posilováním, protože posilování pomáhá chránit svalovou hmotu, a tím podporuje dlouhodobé udržení. Důležité je najít pohyb, který vydržíte dělat i za tři měsíce, i za půl roku.
Často pomáhá přemýšlet o pohybu ve dvou rovinách: jedna rovina je plánovaný trénink, druhá rovina je běžná denní aktivita. Právě běžná aktivita (chůze, schody, krátké procházky) umí dlouhodobě dělat obrovský rozdíl – a zároveň je realistická pro většinu lidí.
|
Stabilizace znamená, že po skončení redukce nezvýšíte příjem energie skokově zpět na původní úroveň, ale budete ho zvyšovat krok za krokem. Někdy se tomu říká reverzní dieta.
Prakticky to může vypadat tak, že každé dva týdny mírně navýšíte denní příjem (například o menší porci komplexních sacharidů nebo o trochu kvalitního tuku v jídelníčku navíc), sledujete váhu, energii, hlad a výkon, a postupně hledáte udržovací příjem. Smyslem je dát tělu čas, aby se výdej i hormony stabilizovaly.
Nebudeme lhát: Tahle fáze je často psychicky náročná. V redukci vidíte „odměnu“ na váze. Ve stabilizaci je odměna méně viditelná, ale o to důležitější: udržujete výsledek. Pokud jste někdy zažili jojo efekt po dietě, je stabilizace přesně ten krok, který vám chyběl. A není to ostuda. Je to běžné, protože většina programů o stabilizaci moc nemluví.

Zhubnutí není cíl, ale začátek nové fáze. A právě v této fázi se ukáže, jestli jste změnili jen jídelníček, nebo i systém kolem sebe. Někdy totiž nejde jen o to, co jíte, ale proč jíte. Emoční jedení, stres, úzkost, vyčerpání, nedostatek spánku – to všechno může „přepnout“ mozek do režimu rychlé odměny, kde jídlo funguje jako úleva.
Dlouhodobé udržení hmotnosti obvykle stojí na několika pilířích:
A právě při zvládání stresu – jednoho z hlavních spouštěčů emočního jedení – mohou pomoci i jednoduché techniky, jako jsou dechová cvičení.
Není potřeba mít všechno perfektní. Stačí mít systém, který vás v horších týdnech podrží. A pokud se vám dlouhodobě opakuje jojo efekt, je naprosto v pořádku říct si o pomoc. Někdy stačí pár konzultací, aby se nastavila stabilizace, zklidnily extrémy a udělal se plán, který odpovídá vašemu životu.
Pokud chcete hubnout bezpečně a hlavně si výsledek udržet, nejste na to sami. Objednejte se ke svému praktickému lékaři v MOJE AMBULANCE a proberte s ním nejen redukci, ale i stabilizaci po zhubnutí. Právě tahle fáze často rozhoduje, jestli se jojo efekt vrátí.
Nejjednodušší cesta je přes mobilní aplikaci Moje Ambulance, kde zvládnete komunikaci a objednání pohodlně a bez zbytečného odkládání. Někdy stačí pár správných kroků ve správný čas – a celý kolotoč jojo efektu se konečně zastaví.
Ne. Jojo efekt je častý, ale není povinný. Nejvíc mu předchází udržitelný deficit, ochrana svalů, práce se stresem a hlavně stabilizační fáze po zhubnutí.
Lze „opravit“ metabolismus?
Metabolismus není rozbitý stroj, který se „opraví“ zázračným trikem. Dá se ale zlepšit situace, kdy je tělo dlouhodobě v úsporném režimu. Pomáhá postupné navýšení energie, dostatek bílkovin, silový trénink a trpělivost.
Kdy má smysl řešit to s lékařem?
Pokud máte opakované cykly jojo efektu, máte zdravotní komplikace, podezření na inzulinovou rezistenci, poruchy štítné žlázy, výraznou únavu, nebo zvažujete léky na hubnutí (například při obezitě a přidružených rizicích), je konzultace s praktickým lékařem dobrý krok. Pomůže posoudit zdravotní stav, nastavit bezpečný plán a případně doporučit další vyšetření či odborníka.
Jojo efekt funguje jako kombinace biologické reakce a návratu návyků. Po restrikci tělo často sníží výdej, zesílí hladové signály a zvýší chuť na sladké a jiné energeticky bohaté jídlo. Když se po dietě vrátíte k původním porcím a zároveň je výdej stále „úsporný“, hmotnost začne růst. Často se navíc vrací více tuku než svalů, takže se zhorší složení těla a další hubnutí je obtížnější.
Zbavit se jojo efektu většinou neznamená najít „lepší dietu“, ale změnit systém. Pomáhá udržitelný deficit bez extrémů, dostatek bílkovin a síly (kvůli svalům), pravidelný pohyb a hlavně stabilizace po zhubnutí. Pokud už jojo efekt probíhá, je užitečné přestat s drastickými zásahy, nastavit konzistentní režim, postupně stabilizovat příjem a řešit spánek i stres. U části lidí je zásadní i odborné vedení, aby se přerušil cyklus restrikce a přejídání.
|
Třídenní hladovění může vést k rychlému poklesu hmotnosti na váze, ale velká část bude voda a glykogen. Zároveň roste riziko únavy, přejídání po ukončení hladovění a ztráty svalové hmoty, což ůže jojo efekt zhoršit. Pokud máte pocit, že už „nevíte, co dál“ a láká vás extrém, často je to signál, že potřebujete podporu a realističtější plán – ne tvrdší trest.
Rychlost sama o sobě není jediný problém, ale čím rychleji hubnete, tím víc musíte chránit svaly a plánovat stabilizaci. Bezpečnější bývá tempo kolem 0,25‑1 kg týdně podle výchozí hmotnosti a zdravotního stavu. Nejdůležitější je, abyste už během hubnutí budovali režim, který dokážete držet dlouhodobě, a po zhubnutí přešli do stabilizační fáze postupně. Právě stabilizace často rozhodne, jestli jojo efekt přijde.
Aronne, L., Hall, K., Jakicic, J., Leibel, R., Lowe, M., Rosenbaum, M., & Klein, S. (2021). Describing the Weight‐Reduced State: Physiology, Behavior, and Interventions. Obesity, 29. https://doi.org/10.1002/oby.23086
Bernecker, M., Lin, A., Feuchtinger, A., Molenaar, A., Schriever, S., & Pfluger, P. (2025). Weight cycling exacerbates glucose intolerance and hepatic triglyceride storage in mice with a history of chronic high fat diet exposure. Journal of Translational Medicine, 23. https://doi.org/10.1186/s12967-024-06039-0
Brownell, K., Greenwood, M., Stellar, E., & Shrager, E. (1986). The effects of repeated cycles of weight loss and regain in rats. Physiology & Behavior, 38, 459-464. https://doi.org/10.1016/0031-9384(86)90411-7
Busetto, L., Bettini, S., Makaronidis, J., Roberts, C., Halford, J., & Batterham, R. (2021). Mechanisms of weight regain.. European journal of internal medicine. https://doi.org/10.1016/j.ejim.2021.01.002
Contreras, R., Schriever, S., & Pfluger, P. (2019). Physiological and Epigenetic Features of Yoyo Dieting and Weight Control. Frontiers in Genetics, 10. https://doi.org/10.3389/fgene.2019.01015
Fouesnard, M., Salin, A., Ribes, S., Monnoye, M., Champeil‐Potokar, G., Hjeij, M., Randuineau, G., Gleau, L., Fradj, S., Philippe, C., Benani, A., Denis, I., Douard, V., & Boudry, G. (2025). Weight Cycling Deregulates Eating Behavior in Mice via the Induction of Durable Gut Dysbiosis. Advanced Science, 12. https://doi.org/10.1002/advs.202501214
Jacquet, P., Schutz, Y., Montani, J., & Dulloo, A. (2020). How dieting might make some fatter: modeling weight cycling toward obesity from a perspective of body composition autoregulation. International Journal of Obesity (2005), 44, 1243 - 1253. https://doi.org/10.1038/s41366-020-0547-1
Melby, C., Paris, H., Foright, R., & Peth, J. (2017). Attenuating the Biologic Drive for Weight Regain Following Weight Loss: Must What Goes Down Always Go Back Up?. Nutrients, 9. https://doi.org/10.3390/nu9050468
Miles-Chan, J., & Isacco, L. (2020). Weight cycling practices in sport: A risk factor for later obesity?. Obesity Reviews, 22. https://doi.org/10.1111/obr.13188
Schofield, S., Parkinson, J., Henley, A., Sahuri, M., Sanchez-Canon, G., & Bell, J. (2016). Metabolic dysfunction following weight-cycling in male mice. International journal of obesity (2005), 41, 402 - 411. https://doi.org/10.1038/ijo.2016.193
Sumithran, P., & Proietto, J. (2013). The defence of body weight: a physiological basis for weight regain after weight loss.. Clinical science, 124 4, 231-41. https://doi.org/10.1042/cs20120223
Thaiss, C., Itav, S., Rothschild, D., Meijer, M., Levy, M., Moresi, C., Dohnalová, L., Braverman, S., Rozin, S., Malitsky, S., Dori-Bachash, M., Kuperman, Y., Biton, I., Gertler, A., Harmelin, A., Shapiro, H., Halpern, Z., Aharoni, A., Segal, E., & Elinav, E. (2016). Persistent microbiome alterations modulate the rate of post-dieting weight regain. Nature, 540, 544-551. https://doi.org/10.1038/nature20796
Van Baak, M., & Mariman, E. (2023). Obesity-induced and weight-loss-induced physiological factors affecting weight regain. Nature Reviews Endocrinology, 19, 655-670. https://doi.org/10.1038/s41574-023-00887-4
Van Baak, M., & Mariman, E. (2025). Physiology of Weight Regain after Weight Loss: Latest Insights. Current Obesity Reports, 14. https://doi.org/10.1007/s13679-025-00619-x