Hyperaktivní močový měchýř umí pořádně znepříjemnit život. Časté nutkání na toaletu, noční buzení nebo obavy z nechtěného úniku moči ovlivňují nejen vaše pohodlí, ale i sebevědomí a kvalitu života. Naštěstí dnes existuje celá řada možností, jak tento problém řešit – od šetrných změn v denním režimu přes jednoduchá cvičení až po účinnou léčbu, která opravdu pomáhá.
Syndrom hyperaktivního močového měchýře (OAB, z anglického „overactive bladder“) je funkční porucha, při které se spontánně stahuje svalovina močového měchýře i bez toho, aby byl skutečně plný. Výsledkem je náhlé, nutkavé a obtížně ovladatelné nutkání k močení, často s častými návštěvami toalety a někdy i únikem moči (tzv. urgentní inkontinencí).
Tato porucha má velmi komplexní mechanismy vzniku, a její zvládání je nutné řešit na mnoha úrovních – behaviorálních, farmakologických i terapeutických. Objevuje se u mužů i žen všech věkových kategorií, nicméně s věkem její výskyt stoupá. Odhaduje se, že až 16 % dospělé populace má příznaky syndromu hyperaktivního močového měchýře.
Přesná příčina vzniku není vždy jasná. U některých pacientů se jedná o kombinaci více faktorů. Podle Gulur & Drake (2010) a také Henderson & Drake (2010) patří mezi nejčastější příčiny hyperaktivního močového měchýře:
Nervové poruchy – např. u pacientů s roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou chorobou, po cévní mozkové příhodě.
Diabetes mellitus (cukrovka).
Chronické infekce močových cest.
Změny v hormonální hladině, zejména u žen po menopauze.
Stres a napětí – souvislost má i hyperaktivní močový měchýř a psychosomatika.
Zvětšená prostata u mužů.
Nadměrný příjem kofeinu, alkoholu a dráždivých potravin.
Mezi další přispívající faktory patří metabolický syndrom, afektivní poruchy, nedostatek pohlavních hormonů, změny v mikrobiomu močových cest a dysfunkce autonomního nervového systému (Gulur & Drake, 2010; Henderson & Drake, 2010).
Náhlé, silné nutkání močit.
Močení více než 8x denně.
Nutkání na močení i v noci (nokturie).
Možný únik moči (urgentní inkontinence).
Pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře.
Tlak v podbřišku.
Pokud se tyto příznaky objevují pravidelně a ovlivňují váš každodenní život, je na místě obrátit se na svého praktického lékaře, který vás na základě vyšetření přesměruje na další specialisty.
U mužů bývá častou příčinou problému zvětšená prostata, která brání normálnímu odtoku moči a způsobuje podráždění močového měchýře. Tento stav může vést k častému močení, slabému proudu moči, nočnímu buzení a dalším nepříjemnostem.
Léčba hyperaktivního močového měchýře často spočívá v kombinaci medikace a režimových opatření, případně v chirurgickém zákroku, pokud konzervativní terapie selže.
Léčba je komplexní a vždy by měla vycházet z individuální situace pacienta.
Konzervativní přístup zahrnuje změnu životního stylu (tedy úpravu příjmu tekutin a omezení dráždivých látek), cvičení svalů pánevního dna, nácvik správného vyprazdňování močového měchýře, a behaviorální terapie (Wallace & Drake, 2015). Na první tři způsoby se pojďme podívat podrobněji.
Strava hraje důležitou roli při zvládání příznaků hyperaktivního močového měchýře. Cílem je vyhnout se potravinám, které močový měchýř dráždí, a zařadit ty, které jej naopak zklidňují.
Káva, černý čaj, energetické nápoje.
Alkohol (zejména víno a pivo).
Citrusové plody (citrony, pomeranče, grepy).
Rajčata a rajčatové omáčky.
Ostré koření.
Umělá sladidla (zejména aspartam).
Voda – nejlepší nápoj pro močové cesty (2‑2,5 litru denně).
Dýňová semínka – podporují močový měchýř a prostatu.
Borůvky a brusinky – bohaté na antioxidanty (ideálně bez přidaného cukru).
Listová zelenina – bohatá na hořčík (např. špenát, kapusta).
Hnědá rýže, quinoa – stabilizují hladinu cukru a nejsou dráždivé.
Tučné ryby – obsahují omega‑3 kyseliny a protizánětlivé látky.
Cviky na hyperaktivní močový měchýř existují – respektive jedná se o cviky na posílení pánevního dne a jmenují se Kegelovy cviky. Ty pomáhají zpevnit svaly, které ovládají močový měchýř. Pravidelné cvičení může výrazně zmírnit příznaky a pomoci s kontrolou močení.
Sedněte nebo lehněte si do pohodlné pozice.
Zatáhněte svaly pánevního dna (jako když se snažíte zadržet moč).
Držte stažení po dobu 3‑5 sekund.
Uvolněte a odpočiňte rovněž 5 sekund.
Opakujte 10× a proveďte 3 série denně.
Pozor: Při cvičení nezatahujte břicho, hýždě ani stehenní svaly. Dýchejte volně.
Pokročilé varianty zahrnují:
Zkrácené kontrakce – rychle stáhnout a povolit svaly 10‑15krát.
Vydržení delší kontrakce – postupně se propracujte až k 10 sekundám stažení.
Kegelova cvičení při aktivitě – zkuste zatnout svaly při kašli, smíchu nebo zvedání těžkého předmětu.
Kegelovy cviky nejsou okamžitým řešením, ale při pravidelném cvičení uvidíte zlepšení během 4‑6 týdnů. Pokud si nejste jistí, zda cvičíte správně, poraďte se s fyzioterapeutem.
Cílem je prodloužit intervaly mezi močením. Postupně si tělo zvyká „vydržet déle“. Trénink je třeba provádět pod vedením lékaře nebo fyzioterapeuta.
Tyto léky na hyperaktivní močový měchýř blokují signály, které způsobují stahování močového měchýře. Jedná se např. o oxybutynin, tolterodin či solifenacin. Mějte na paměti, že tyto léky mohou mít vedlejší účinky (sucho v ústech, zácpa), proto byste je měli užívat pouze pod dohledem lékaře (Gulur & Drake, 2010).
Modernější typ léků, které uvolňují svalovinu močového měchýře bez tak výrazných nežádoucích účinků. Např. mirabegron (Gulur & Drake, 2010).
U mužů se často kombinují s přípravky na snížení velikosti prostaty (např. tamsulosin, finasterid).
Pokud běžná léčba nezabírá, existují i další způsoby, jak hyperaktivní močový měchýř zklidnit. Lékař může doporučit například aplikaci botulotoxinu přímo do svaloviny močového měchýře, což pomáhá snížit nežádoucí stahy (Gibson, & Ellsworth, 2024).
Další možností je elektrická stimulace nervů, které mají vliv na činnost močového měchýře (Gibson, & Ellsworth, 2024).
A v některých výjimečných případech může být na místě i chirurgické řešení. Vědci navíc pracují na nových typech léčby, které by v budoucnu mohly působit ještě cíleněji – například ovlivněním buněčných signálů, které řídí činnost močového měchýře (Gibson, & Ellsworth, 2024).
I když medikace bývá účinná, někdo může preferovat přírodní cestu nebo hledat podpůrné možnosti. Mezi vhodné bylinky na hyperaktivní močový měchýř patří:
Dýňová semínka – podporují zdraví močového ústrojí.
Zlatobýl obecný – působí protizánětlivě a močopudně.
Přeslička rolní – má adstringentní (stahující) účinky.
Heřmánek – uvolňuje napětí a působí mírně sedativně (užitečné při psychosomatických příčinách).
|
Pokud má ve vašem případě hyperaktivního močového měchýře slovo psychosomatika, může být nápomocná také kombinace fytoterapie a psychoterapie, zejména při úzkosti nebo stresu.
Silné nutkání často nelze „vypnout“, ale existují strategie, jak jej lépe zvládnout:
Zastavení pohybu a zpevnění svalů pánevního dna při náhlém nutkání.
Hluboké dýchání a zaměření pozornosti jinam.
Odvedení pozornosti – změna prostředí, krátká chůze.
Trénink odkladu močení – prodlužování intervalů mezi návštěvou toalety.
Neléčený syndrom hyperaktivního močového měchýře může vést k sociální izolaci, úzkostem a snížení kvality života, kožním problémům a infekcím, a v neposlední řadě k poruchám spánku a chronické únavě.
Hyperaktivní močový měchýř není jen obtěžující, ale může výrazně ovlivnit každodenní fungování. Dobrou zprávou je, že léčba existuje – ať už jde o léky, cviky, přírodní léčbu nebo změnu životního stylu.
|
Pomáhá kombinace cviků, tréninku močového měchýře, režimových opatření a v případě potřeby i medikace.
Používají se anticholinergika (např. tolterodin), beta‑3 agonisté (mirabegron) a u mužů i léky na prostatu.
Zkuste se zastavit, zpevnit pánevní dno, zhluboka dýchat a soustředit se na jinou činnost. Dlouhodobě pomůže trénink močového měchýře.
Nejčastěji zvětšená prostata, záněty, stres, dráždivé potraviny nebo nadměrný příjem tekutin. Příčinu je vždy vhodné ověřit u lékaře.
Gulur, D., & Drake, M. (2010). Management of overactive bladder. Nature Reviews Urology, 7, 572-582. https://doi.org/10.1038/nrurol.2010.147.
Henderson, E., & Drake, M. (2010). Overactive bladder.. Maturitas, 66 3, 257-62 . https://doi.org/10.1016/j.maturitas.2010.03.010.
Gibson, S., & Ellsworth, P. (2024). Emerging therapies for overactive bladder: preclinical, phase I and phase II studies. Expert Opinion on Investigational Drugs, 33, 601 - 612. https://doi.org/10.1080/13543784.2024.2349285.
Wallace, K., & Drake, M. (2015). Overactive bladder. F1000Research, 4. https://doi.org/10.12688/f1000research.7131.1.