Uhodili jste se při pádu, sportu nebo nehodě do hlavy? Bolí vás hlava, cítíte se zmateně nebo prostě „něco není v pořádku“? V takových chvílích je na místě zpozornět – může jít o otřes mozku. I když se zpočátku může zdát nenápadný, bez správného rozpoznání a odpočinku může vést ke komplikacím. V tomto článku vám vysvětlíme, jak otřes mozku poznat, co dělat bezprostředně po úrazu, kdy se obrátit na lékaře a jak probíhá léčba i návrat do běžného režimu.

Otřes mozku je lehké poranění mozku, které často vzniká při nárazu, pádu nebo prudkém pohybu hlavy. Neznamená to, že došlo k trvalému poškození mozku, jde o přechodnou poruchu funkce. Ta obvykle ustoupí, pokud se pacient šetří a dodržuje klidový režim.
I když nejde o zranění, které by bylo vidět na rentgenu nebo CT, mozek při otřesu dočasně přestane fungovat správně – a může výrazně ovlivnit naše vnímání, rovnováhu, paměť nebo náladu. Ačkoli se jedná o tzv. lehké poranění, rozhodně jej nepodceňujte.
McCrory et al. (2017), Lumba-Brown et al. (2019), a McCrea et al. (2013) rozlišili pět hlavních typů otřesu mozku podle toho, jaké oblasti těla nebo psychiky zasahují:
kognitivní (paměť, myšlení),
okulo-motorický (zrak a koordinace),
migrénový typ (migréna a silné bolesti hlavy),
vestibulární (rovnováha, závratě) a
typ spojený s úzkostí a náladou.
K tomu se často přidávají i poruchy spánku nebo bolest krční páteře (McCrory et al., 2017; Lumba-Brown et al., 2019; McCrea et al., 2013).
Otřes mozku vzniká v důsledku mechanického působení na mozek, nejčastěji po nárazu nebo otřesu hlavy. Mnoho lidí si myslí, že k němu může dojít jen při silném přímém úderu – například když člověk spadne z kola rovnou na asfalt nebo během sportovního kontaktu.
Jenže opak je pravdou: Mozek je měkká struktura uložená v tvrdé lebce a k jeho zranění může dojít i bez pádu, nárazu i viditelného poranění kůže nebo lebky. Klidně i prudkým pohybem. Proč?
Mozek je obalený mozkomíšním mokem, který ho chrání, ale ne vždy dostatečně. Při prudkém pohybu se mozek uvnitř lebky „zhoupne“ – narazí nejprve na jednu stranu lebky a následně na druhou. Tato setrvačnost může způsobit mikroskopické změny ve fungování nervových buněk, aniž by bylo zvenčí cokoliv vidět.
sportovní úrazy – při srážce s protihráčem, pádu na zem nebo nárazu míčem (např. ve fotbale, hokeji, judu, cyklistice),
pády z výšky – například ze židle, schodů, žebříku nebo prolézačky,
dopravní nehody – náraz hlavou o volant, okno nebo prudké zpomalení i s bezpečnostním pásem,
náhlé trhnutí hlavou – například při prudkém zabrždění auta (i bez nárazu),
domácí nehody – uklouznutí v koupelně, zakopnutí o koberec, pád v kuchyni apod.

Zásadní je tedy fakt, že otřes mozku nevzniká jen při úderech, ale i při prudkých pohybech hlavy – zvlášť pokud dojde ke zrychlení a zpomalení v krátkém čase. Tento mechanismus je častý u dopravních nehod nebo tzv. whiplash (švihového) zranění krční páteře, které se často kombinuje právě s otřesem mozku.
Zejména u dětí a seniorů může dojít k otřesu mozku i při zdánlivě banálním pádu – protože jejich mozek je vůči mechanickému otřesu citlivější.
Vždy platí: Nezáleží jen na síle úrazu, ale na způsobu, jakým se hlava pohybovala. Pokud došlo k prudkému pohybu nebo nárazu, je dobré být ve střehu.
Příznaky otřesu mozku jsou různé a mohou se objevit ihned po úrazu, ale také až s odstupem několika hodin. U některých lidí jsou příznaky výrazné, u jiných velmi mírné. O to těžší může být správné rozpoznání.
Nejtypičtější projevy otřesu mozku zahrnují bolest hlavy, zmatenost, závratě, potíže s pamětí nebo pocit „jakoby mimo tělo“. Někteří lidé si nepamatují na samotný úraz nebo chvíle kolem něj. Může dojít ke krátkodobé ztrátě vědomí, ale i bez ní může jít o otřes mozku.
Otřes mozku může vzniknout i bez ztráty vědomí. Někteří lidé pociťují i nevolnost nebo zvrací, vnímají větší citlivost na světlo nebo hluk a mají potíže se soustředěním. Zorničky při otřesu mozku mohou být různě velké, což je vždy signál k vyhledání lékaře.
Ne vždy je otřes mozku patrný hned. Někdy se projeví až s odstupem – třeba během večera nebo následujícího dne. Může jít o:

Většina lidí se uzdraví během 2–4 týdnů, nicméně až 30–50 % pacientů může mít příznaky i déle než tři měsíce. A to i tehdy, když na začátku vypadal úraz jako „neškodný“.
Opakované otřesy mozku navíc zvyšují riziko dlouhodobých problémů s pamětí, pozorností nebo náladou (McInnes et al., 2017; Ledoux et al., 2022).
Rozpoznání otřesu mozku není vždy jednoduché – často totiž neexistuje žádný „viditelný důkaz“ na rentgenu nebo CT snímku. Diagnóza se proto opírá především o pečlivý rozhovor s pacientem, fyzikální vyšetření a sledování příznaků v čase.
V první řadě se praktický lékař podrobně ptá na okolnosti úrazu:
Lékař zároveň provádí základní neurologické vyšetření – kontroluje stabilitu, koordinaci, reakce na podněty, pohyblivost očí a velikost zorniček. Při podezření na závažnější komplikace (např. krvácení do mozku) doporučuje specializované vyšetření.

Zobrazovací vyšetření, především CT mozku, je na místě ve specifických situacích:
V běžných případech lehkého otřesu mozku ale CT snímek bývá zcela normální. To ovšem neznamená, že si pacient příznaky vymýšlí – mozek je skutečně funkčně narušený, jen bez viditelného poškození tkáně.
Pokud příznaky přetrvávají delší dobu (např. týdny), nebo se objevují atypické projevy, praktický lékař může doporučit vyšetření neurologem. Ten pomocí specializovaných testů hodnotí kognitivní funkce, jemnou motoriku, paměť, rovnováhu a reakce na podněty.
Diagnostika je náročnější u dětí, které ještě neumí dost dobře popsat své potíže. Rodiče by měli pozorně sledovat změny v chování, apatii, plačtivost, poruchy spánku nebo nechutenství.
U seniorů se mohou příznaky zaměnit s projevy stávajících nemocí (dezorientace, zmatenost), a je proto důležité mít na paměti i možnost „tichého“ otřesu mozku – bez dramatických projevů, ale s reálným rizikem komplikací.
Diagnóza otřesu mozku je tedy především klinická – záleží na zkušenosti lékaře, pečlivém sběru informací a správném vyhodnocení příznaků.
Pokud si nejste jistí, nikdy není ostuda obrátit se na odborníka – třeba i online přes aplikaci Moje Ambulance. Objednejte se ke svému praktickému lékaři co nejdříve – nečekejte, až se příznaky zhorší!

V případě úderu do hlavy je důležité jednat rychle a rozvážně. Ne každý úraz si vyžádá sanitku, ale vždy je potřeba stav sledovat. I malý pád může mít vážné následky.
Postižený by měl zůstat v klidu, ideálně ležet a být pod dohledem další osoby. Prvních 24 hodin je klíčových – sledujte, zda se neobjeví nové příznaky nebo se stav nezhorší.
Na pohotovost je nutné se vydat, pokud se objeví:
V takových případech může jít i o příznaky těžkého otřesu mozku, resp. těžšího poranění mozku, a to je potřeba jednat co nejdříve.
Léčba začíná vždy tím, co se děje bezprostředně po úrazu. Právě správná první pomoc při otřesu mozku má zásadní vliv na další průběh zotavení.
Uložte člověka po incidentu do klidové polohy, sledujte jeho stav a včas vyhledejte lékaře, pokud se objeví varovné příznaky, jako je opakované zvracení nebo zmatenost.
Léčba otřesu mozku spočívá především v klidovém režimu – a to nejen fyzickém, ale i mentálním. Mozek po úrazu potřebuje čas, aby se zotavil. I když se zvenku může zdát vše v pořádku, uvnitř probíhají změny, které nelze uspěchat. Každé předčasné zatížení – fyzické, psychické i smyslové – může průběh hojení zkomplikovat.
V prvních dnech je zásadní úplné vysazení zátěže:
Doporučuje se pobyt v klidném a tmavém prostředí, dostatek tekutin, lehká strava a omezené sociální interakce. Spánek bývá po otřesu mozku narušený – časté buzení, noční pocení nebo noční můry jsou běžné. I proto je důležité podporovat přirozený režim a co nejvíce eliminovat rušivé podněty.

Po několika dnech (obvykle 3–5), kdy příznaky slábnou nebo ustupují, se můžete postupně vracet k běžným činnostem. Rozhodně však návrat přizpůsobte svému tempu – někdo zvládne číst po 3 dnech, jiný až za týden. Stejně tak se může lišit doba návratu do práce nebo školy.
Lékař často doporučuje tzv. „stupňovaný návrat“ – nejprve lehké duševní aktivity (čtení, nenáročná komunikace), poté fyzické (krátká chůze), až nakonec plný výkon (práce, sport).
Pokud se příznaky vrátí nebo zhorší, je potřeba znovu zpomalit a prodloužit klidový režim.
Na bolest hlavy se obvykle podává paracetamol, který je šetrný k organismu a nezvyšuje riziko krvácení. Ibuprofen nebo kyselina acetylsalicylová (např. Aspirin) mohou ovlivnit krevní srážlivost, a proto je vhodné je užívat jen po konzultaci s lékařem – zejména u dětí, seniorů nebo pacientů s poruchami srážlivosti.
Nevolnost, závratě nebo poruchy spánku po otřesu mozku se většinou upraví samy. Pokud přetrvávají, může lékař doporučit podpůrné prostředky – včetně přírodních (např. hořčík, vitamín B komplex, omega‑3 mastné kyseliny).

Praktický lékař je ideálním průvodcem v léčbě otřesu mozku. Posoudí závažnost příznaků, doporučí vhodný klidový režim, a pokud je potřeba, navrhne další vyšetření (např. neurologii, CT, fyzioterapii). Pomůže také s návratem do práce nebo školy, vystavením neschopenky a koordinací další péče.
U dětí je možné kontaktovat i pediatra, případně školního psychologa, pokud se objevují potíže s učením, soustředěním nebo sociálními interakcemi.
|
Včasná léčba, dostatek klidu a důsledné sledování příznaků výrazně snižují riziko trvalých následků.
Máte podezření na otřes mozku? Ihned kontaktujte svého praktického lékaře – díky aplikaci Moje Ambulance je to otázka několika kliknutí.
Většina lidí se z otřesu mozku zotaví během několika dnů až týdnů, zejména pokud dodržují klidový režim a naslouchají svému tělu. Jenže u některých se příznaky táhnou mnohem déle – a někdy mohou přetrvávat měsíce.
Otřes mozku totiž neovlivňuje jen tělo, ale i mozek jako centrum emocí, pozornosti, spánku a paměti. Pokud je narušena rovnováha těchto systémů, můžeme cítit celkovou nestabilitu a únavu, přestože zvenku “vypadáme zdravě”.
Postkomoční syndrom je název pro soubor příznaků, které přetrvávají i po odeznění akutní fáze otřesu mozku. Někdy se označuje jako „mozek v mlze“.
Mezi nejčastější příznaky patří:
Tyto příznaky nejsou „jen v hlavě“ – jsou reálné a mají biologický základ. Dochází k narušení chemické rovnováhy mozku a změnám ve fungování neuronových sítí. U některých lidí se obtíže časem zlepší, ale u jiných je potřeba cílená neurorehabilitace, psychologická podpora nebo neurologická léčba.
Dlouhodobé následky otřesu mozku se častěji vyskytují:
u osob s opakovanými otřesy mozku (např. sportovci),
u dětí a dospívajících (jejich mozek je ještě ve vývoji),
u starších lidí (zpomalená regenerace, častější krvácení),
u osob s neurologickým onemocněním nebo duševní zátěží,
pokud pacient nedodržel klidový režim po úrazu.
Jestliže příznaky přetrvávají déle než 2–3 týdny, je na místě navštívit praktického lékaře. Ten vás může odeslat na neurologii, případně doporučit další vyšetření nebo léčbu – včetně psychologické intervence, rehabilitace nebo podpůrné terapie.
Klíčové je nepodceňovat signály těla. I lehký otřes mozku může mít těžké následky, pokud ho přejdeme.
U dětí bývají úrazy hlavy velmi časté – a často vypadají nevinně. Jenže právě u dětí je otřes mozku těžší rozpoznat, protože malé dítě neumí přesně popsat, jak se cítí. Navíc mozek dítěte je v citlivé fázi vývoje, a proto si vyžaduje zvýšenou pozornost.

Pokud dítě po pádu nebo úderu:
zpozorněte a mějte ho pod přímým dohledem alespoň 24 hodin. Pokud máte jakékoli pochybnosti, kontaktujte dětského lékaře nebo navštivte pohotovost.
U dětí se příznaky mohou objevit i opožděně – např. v noci, nebo až další den. I slabý otřes mozku u dítěte vyžaduje klid, omezení obrazovek a včasnou konzultaci s lékařem.
I když nelze předejít všem úrazům hlavy, řadě z nich se dá účinně zabránit. Prevence hraje zásadní roli – zejména u sportovců, dětí a seniorů. (Harmon et al., 2012; Powell & McCrea, 2018; Master et al., 2018; Musumeci et al., 2019).
Používejte ochranné pomůcky:

U dětí a mladistvých je důležitá také edukace. Naučte děti:
Ve školách a sportovních kroužcích by měla být prevence úrazů běžnou součástí výuky.
U seniorů hraje roli prevence pádů – tedy odstranění překážek v domácnosti, používání vhodné obuvi a dostatečné osvětlení.
I když se stav po úrazu hlavy zdá stabilní, návštěva lékaře má svůj význam. Praktický lékař může zhodnotit celkový stav, zkontrolovat, zda rekonvalescence probíhá správně, a doporučit případné neurologické vyšetření.
Lékař vám může pomoci také s návratem do práce nebo například vystavením pracovní neschopnosti. Důležitá je také psychická podpora – někteří lidé po otřesu mozku pociťují úzkost nebo změny nálad, které by neměly zůstat bez povšimnutí.
Díky mobilní aplikaci Moje Ambulance si můžete návštěvu u svého lékaře snadno domluvit online. Aplikace vám nabídne i přehled zdravotní dokumentace, doporučení a možnost konzultací.
V první řadě je nutný klid – fyzický i psychický. Pacienta sledujte alespoň 24 hodin, nepodceňujte příznaky jako zvracení, zmatenost nebo poruchy paměti. Vyhněte se obrazovkám, hlasitému prostředí i fyzické zátěži. Pokud se stav zhorší, vyhledejte okamžitě lékaře.
Bolest hlavy, závratě, nevolnost, zmatenost, poruchy paměti nebo citlivost na světlo. Příznaky se mohou lišit a někdy se objeví až po čase.
Většinou několik dní až týden. U citlivějších osob nebo při nedodržení klidového režimu se může zotavení protáhnout i na několik týdnů.
Při zvracení, ztrátě vědomí, poruchách řeči nebo pohybu, rozdílných zorničkách nebo celkovém zhoršování stavu.
Zůstat v klidu, sledovat příznaky, nepodceňovat stav. V případě nejistoty kontaktovat svého praktického lékaře – třeba přes mobilní aplikaci Moje Ambulance.
Lehký otřes mozku může působit nenápadně – a právě to z něj dělá záludné poranění. Typickými příznaky bývá bolest hlavy, závratě, nevolnost nebo pocit „zamlženého“ myšlení – a to klidně i se zpožděním.
Může se objevit i porucha paměti – například si nepamatujete samotný pád nebo chvíle těsně po něm. Někteří lidé popisují celkovou otupělost, nesoustředěnost nebo přecitlivělost na světlo a hluk. Důležité je vědět, že i bez ztráty vědomí může jít o otřes mozku. Pokud se po úrazu cítíte jinak než obvykle, raději se poraďte s lékařem – třeba i online přes naši mobilní aplikaci Moje Ambulance.
Harmon, K., Drezner, J., Gammons, M., Guskiewicz, K., Halstead, M., Herring, S., Kutcher, J., Pana, A., Putukian, M., & Roberts, W. (2012). American Medical Society for Sports Medicine position statement: concussion in sport. British Journal of Sports Medicine, 47, 15 - 26. https://doi.org/10.1136/bjsports-2012-091941
Ledoux, A., Webster, R., Clarke, A., Fell, D., Knight, B., Gardner, W., Cloutier, P., Gray, C., Tuna, M., & Zemek, R. (2022). Risk of Mental Health Problems in Children and Youths Following Concussion. JAMA Network Open, 5. https://doi.org/10.1001/jamanetworkopen.2022.1235
Lumba-Brown, A., Teramoto, M., Bloom, O., Brody, D., Chesnutt, J., Clugston, J., Collins, M., Gioia, G., Kontos, A., Lal, A., Sills, A., & Ghajar, J. (2019). Concussion Guidelines Step 2: Evidence for Subtype Classification. Neurosurgery, 86, 2 - 13. https://doi.org/10.1093/neuros/nyz332
Master, C., Mayer, A., Quinn, D., & Grady, M. (2018). Concussion. Annals of Internal Medicine, 169, ITC1-ITC16. https://doi.org/10.7326/AITC201807030
McCrea, H., Perrine, K., Niogi, S., & Härtl, R. (2013). Concussion in Sports. Sports Health, 5, 160 - 164. https://doi.org/10.1177/1941738112462203
McCrory, P., Feddermann-Demont, N., Dvořák, J., Cassidy, D., McIntosh, A., Vos, P., Echemendia, R., Meeuwisse, W., & Tarnutzer, A. (2017). What is the definition of sports-related concussion: a systematic review. British Journal of Sports Medicine, 51, 877 - 887. https://doi.org/10.1136/bjsports-2016-097393
McInnes, K., Friesen, C., MacKenzie, D., Westwood, D., & Boe, S. (2017). Mild Traumatic Brain Injury (mTBI) and chronic cognitive impairment: A scoping review. PLoS ONE, 12. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0174847
Musumeci, G., Ravalli, S., Amorini, A., & Lazzarino, G. (2019). Concussion in Sports. Journal of Functional Morphology and Kinesiology, 4. https://doi.org/10.3390/jfmk4020037
Powell, M., & McCrea, M. (2018). Concussion. Annals of Internal Medicine, 169, ITC1-ITC16. https://doi.org/10.7326/AITC201807030