Nabídl zdraví v "supermarketu" a dočkal se bojkotu své firmy

13.3.2012

Co nejvíc vadí pacientům, když jdou k praktickému lékaři? Že ho v ordinaci zastihnou jen pár hodin denně. Že většinou ztrácí spoustu času v čekárně a když přijdou na řadu, lékař jim neumí vlídně vysvětlit diagnózu.

Takto si před pěti lety odpověděl bývalý lékař Marek Potysz. A založil řetězec ordinací praktických lékařů Moje ambulance, které fungují v 12 hodin denně a pacienti se do nich dovolají například prostřednictvím Skype. Dnes funguje po Česku patnáct center, které pacienti najdou většinou v obchodních centrech - třeba hned vedle obchodu s oděvy či potravinami.

"Věděli jsme, že tento model klinik úspěšně funguje třeba v USA či Kanadě. Když jsme se ale tehdy ptali lidí, co by říkali na to, chodit k lékaři do obchoďáku, úplně to zavrhli. Rozhodli jsme se to risknout a nyní se nám měsíčně hlásí dva tisíce lidí," říká Potysz, jehož firma se blíží hranici sta tisíc klientů.

Dvoumetrový Potysz přitom není ve zdravotnickém byznysu žádným nováčkem. V devadesátých letech řídil oddělení ARO třinecké nemocnice, poté začal s miliardářem Tomášem Chrenekem budovat síť nemocnic ve skupině Agel. Po 2 letech se Potysz pustil do vlastního byznysu. "Neshodli jsme se s Chrenekem na způsobu, jakým se má Agel dál rozvíjet. On chtěl expandovat po celém Česku a na Slovensku, já preferoval rozšiřování v regionu Moravy," říká opatrně Potysz.

I když říká, že se s Chrenekem rozešel v dobrém, jeho bývalý šéf musel například překousnout, že výkonnou ředitelkou Mojí ambulance se stala Lenka Laníková, která v Agelu působila léta jako finanční ředitelka.

Příchod Mojí ambulance do tuzemského zdravotnického byznysu navíc způsobil úplnou bouři. Praktičtí lékaři na Ostravsku, kde firma začínala, podlehli strachu, že jim Potysz sebere pacienty. A rozhodli se pro bojkot. "Domluvili se, že nám nebudou posílat zdravotní karty pacientů, kteří k nám chtěli přejít. Naštěstí je stačilo upozornit na fakt, že porušují zákon. Ten nařizuje, že informace o pacientech musí předávat," říká Potysz.

Aby bývalý manažer Agelu získal v krátké době, co nejvíce klientů, začal je doslova lovit. Najatí brigádníci oslovovali chodce před stanicemi metra a lákali je na výhody, které jim přinese registrace u Potysze. Objevily se ale první problémy, protože někteří slibovali i věci, které firma neposkytovala - CT přístroj v každé ordinaci či služby zubaře. Někteří brigádníci také lákali na vstupní prohlídku zdarma, ta je však zdarma ze zákona u všech praktiků. "Zpočátku si brigádníci občas vymýšleli, aby získali svůj výdělek. Museli jsme si začít dávat větší pozor na to, kdo naším jménem vystupuje," vzpomíná Potysz s tím, že bezplatnou vstupní prohlídku firma nabízela v době, kdy nebylo jasné, zda se na ni budou vztahovat 30korunové regulační poplatky.

Agresivní reklamní kampaň byla každopádně úspěšná - během prvních dvou měsíců se v pražské pobočce firmy zaregistrovalo pět tisíc pacientů.

Zejména mladším klientům se nový systém líbil, náročnější bylo přesvědčit lékaře, aby se nechali v Mojí ambulanci zaměstnat. "Když jsme ještě neměli otevřenou první ordinaci, kreslili jsme jim na papír, kde budou mít židli a kde bude sedět sestřička. Zpětně vidím, že měli docela odvahu," usmívá se Potysz. Ten zpočátku hledal nespokojené lékaře ze soukromých poliklinik či starší lékařky, které už se dále nechtěly starat o provozování své vlastní ordinace.

Od začátku se podnikatel snažit umisťovat ambulance do nákupních center, kde budou dobře na očích a dostupné. V tom mu nahrála i ekonomická krize, kvůli které řada nájemců musela "chrámy konzumu" opustit a jejich majitelé se rozhlíželi, čím by nabídku pro návštěvníky oživili. "I přesto nám řada z nich řekla, že tam raději budou mít další obchod s oblečením. Jiní majitelé byli nadšeni. Dnes nám už sami volají, že pro nás mají nachystané místo," říká Potysz. Ten se při zařizování ambulancí v nákupních centrech musí potýkat ještě s jednou překážkou - podle hygienických norem musí být v ordinaci lékaře denní světlo. "Najít v těchto centrech vyhovující okno nebývá úplně jednoduché," směje se Potysz.

Podnikatel si spočítal, že aby ambulance byla rentabilní, musí mít v databázi minimálně 10 - 12 tisíc pacientů. I proto upustil od původního záměru rozšiřovat Mojí ambulanci i do menších měst pod 50 tisíc obyvatel. "Nedokázali bychom tam ovládnout dostatečně velkou část trhu. Lidé v menších městech se navíc ostýchají změnit svého praktika, protože se tam vzájemně znají a nechtějí ho poté potkat v obchodě," říká Potysz, který letos chce mít otevřené ambulance v každém krajském městě.

Protože "supermarketový" model ordinací hodně oslovuje mladší klienty, firma chce více rozvíjet své služby na internetu. Od tohoto měsíce hodlá spustit na webu takzvanou online ambulanci, kde si pacient podle svých příznaků bude moci určit, co mu je. V budoucnu bude k dispozici 24hodinový chat s vyškolenou sestrou, případně lékařem. "Narozdíl od podobných internetových služeb, sestra bude mít přístup do pacientovy dokumentace a bude mu tak moci lépe poradit," vysvětluje Potysz, který by také rád začal vydávat pacientům elektronické recepty - sms kódy, kvůli kterým nebude nutné k lékaři ani chodit.